Láska na první pohled? Kdepak! Amorův šíp nás zdaleka minul. Dlouho jsme se jen kamarádsky scházeli, aniž jsme si připouštěli možnost vážného vztahu. Spíš naopak; hned při našem prvním osobním setkání, 11. září v pravé poledne, jsme během pěti minut usoudili, že nejsme své vzhledové typy a mezi námi to rozhodně nejiskří. Nicméně jsme se oba rádi toulali a zrovna jsme mezi svými známými neměli nikoho, kdo by toužil chodit na pěší výlety. Dohodli jsme se tedy, že se zatím budeme procházet spolu.
Scházeli jsme se skoro denně. Toulali jsme se jak Prahou, tak přírodou a jak se nám nechtělo od sebe, tak nám občas málem ujelo i poslední metro, což platilo i pro naši první schůzku. Pomáhali jsme si také řešit problémy s dětmi na obou stranách, a těch nebylo málo, jako kdyby se na nás omladina smluvila. I tady se nám docela dařilo. S překvapením jsme přitom neustále zjišťovali, že máme společné nejen mnohé návyky, ale i četné zlozvyky, takže se vzájemně přizpůsobujeme jen minimálně. Občas jsme také nevěřícně přijímali svá vyprávění o minulosti, která ukazovala, že i naše předchozí osudy se neskutečně podobají, dokonce včetně zážitků z dětství.
Časem jsme si pak konečně připustili skutečnost, že to mezi námi rozhodně nejiskří, ale zato s vydatnou Boží pomocí hoří živým plamenem lásky...
2. září 2010 jsme spolu oslavili kulaté sté narozeniny - opravdu, v součtu nám bylo přesně na den 100 let od našich dnů narození. Mnozí se ptají, proč se bereme v tak požehnaném kmetském věku. Lze odpovědět na rozličné způsoby, přidržet se řádu i obyčejů. Nejdůležitější důvod ke svatbě se však ukrývá uvnitř nás samotných. Jde o hluboký niterný pocit, předtím dosud nepoznaný, že patříme k sobě.